Co je u nás nového




2018/01
08

Ars poetica

Každý den aspoň jednu

řádku na důkaz

že ještě jsem. Třebas jen na list,

který zvednu, když padl

na mokrou zem.1

 

Přičti té knize význam a teprve pak ji čti.

Ji to dopíše a tebe polidští.2

 

V první Poličce tohoto roku se přeneseme do léta. Odskočíme si do Ježkova u Zábřezí, kde se již čtrnáct let koná Ars poetica a kde také vzniklo více než sto drobných autorských knih, jejichž výběr je tento měsíc k dispozici v Poličce. Abychom ale mohli porozumět konceptu knížek, je třeba nejprve přiblížit koncept samotných literárních setkání.

Ars poetiku připravuje František Burda, teolog a pedagog na univerzitě v Hradci Králové. Každoročně se na ní podílí také řada dobrovolných lektorů, hostů a dalších podporovatelů. Aleš Palán pak samotnou událost charakterizoval slovy: Není to literární festival či veletrh, umělecká dílna ani kurz tvůrčího psaní. Prostředí sokolského tábora, stany s podsadou a sprcha v lese zabraňuje v přístupu snobům a milcům sterilní kultury. Ars poetica je naopak záležitostí překypující životem. Je to neformální setkání lidí, kteří nechápou literaturu jako pouhý soubor textů, ale jako živoucí dialog s autorem či se sebou samým. AP je zcela specifickou akcí, která se nespoléhá na jakékoliv dotace a zařazení do oficiálních kalendářů „kulturních aktivit“.3

 

Jsme přesvědčeni, že literatura, poezie, obecně umění není ani elitářským, esoterickým jazykem, ale ani jazykem plebejským. Je jazykem, který je schopen za jistých okolností komunikovat s každým, kdo se mu vystaví,4 stojí na webových stránkách Ars poetiky. A nejsou to jen planá slova. Program setkání se totiž sice řídí pevným řádem, ten ale může naplnit každý, kdo projeví zájem a ochotu jej respektovat. A to nejenom v roli účastníka, ale také – a o to právě jde – v roli lektora. Těžištěm programu totiž není odbornost či kvalifikace lektorů, nýbrž v prvé řadě jejich hluboký zájem a pečlivá příprava. V sokolském tábořišti Ježkov u Zábřezí se tak každoročně sjíždí desítky lidí různého věku a různých profesí, aby se společně učili vnímat a uchopovat svět prostřednictvím jazyka umění.

 

Serva ordinem et ordo servabit te5

 

Každý den Ars poetiky je věnován jednomu českému básníkovi. Dvojice či trojice lektorů se v průběhu celého předcházejícího roku dobrovolně věnují jeho dílu, aby připravily program sestávající z komponovaných čtení, ale často také z výtvarné práce s textem či s jeho pohybovým vyjádřením. A neoddělitelnou částí jejich práce se konečně stala také příprava drobné knížky s výběrem z autorovy tvorby i sekundární literatury.

Knížky, které můžete vidět v Poličce, tedy nevznikaly v nakladatelství pod rukama zkušených grafiků a redaktorů, ale zpravidla právě naopak. Tyto výbory z básnické tvorby různých osobností byly vytvořeny pro úzký okruh čtenářů a jejich přípravu si vzali na starost lidé z nejrůznějších oborů, nezřídka literatuře a výtvarnému umění velmi vzdálených.

 

Snad půlka dosavadních vedoucích byli spíš nečtenáři. Někdy zde seděli bohemisti s teoretickým vzděláním a ,školil‘ je tesař.6

 

Návštěvník Poličky bude číst knížky jinak nežli ti, pro které byly určeny. Je připraven o jejich příběh s vůní lesa. Přesto jim ale uvěří. Práce typografických ‚samouků‘ je totiž nejenom osvěžující, ale především se v ní odráží porozumění pojednávanému textu. Drobné knihy jsou upraveny citlivě. Zvolené grafické řešení je ve vztahu k jejich obsahu. A tak přestože ve vystavených knížkách najdeme nespočet typografických i knihařských chyb, je to nepodstatný prohřešek oproti těm, které páchají tak často profesionálové. Totiž necitlivé sazbě a grafickému řešení bez vztahu ke sdělení, které nečetli.

Chtěla jsem v Poličce psát také o tom, že by si Ars poetica zasloužila více pozornosti. Nač ale je takové volání? Tento projekt reklamu nepotřebuje. Nepotřebuje ani státní dotace a granty. Jeho krása je právě ve svobodě, která má pevný vnitřní řád a hranice.

Je to koncept odvážný i křehký, protože se obrací přímo a jen k nám, k našemu zájmu. O jeho kvalitě ale svědčí mimo jiné knihy v Poličce, ve své autenticitě a citlivosti jedinečné. Nemluvě pak o řadě osobností, které Ježkov v průběhu let navštívily a navštěvují. Přeji tedy závěrem nám samotným, abychom se do lesa nebáli. A abychom Ježkov nepřehlédli.

 

Anna Pleštilová

 

Za informace, zázemí a inspiraci autorka děkuje rodině Burdových.

 

www.arspoetica.cz

 

1 Jan Vladislav, Podzimní suita (10)

2 Jan Zábrana, Celý život (1)

3 Aleš Palán, Seděli tu bohemisti a školil je tesař, Host 7/2009

4 František Burda, O čtenářské metodě

5 Zachovej řád a řád zachová tebe

6 František Burda - Aleš Palán, Seděli tu bohemisti a školil je tesař, Host 7/2009