Co je u nás nového




2015/05
21

Blansko. Víc umění, než byste čekali. Galerie v předsálí 1982-1991

kurátoři: Jiří Hůla, Jana Písaříková, Lucie Rohanová

Blansko. Víc umění, než byste čekali.

 V rozmezí let 1982 až 1991 se v malém foyer Kulturního střediska města Blanska uskutečnilo 72 autorských nebo kolektivních výstav nejen lokálních tvůrců, ale i výtvarníků celonárodního významu. Za tuto šťastnou zvláštnost, která podnítila zdejší výtvarný a vůbec kulturní život a založila jeho výjimečnost až k dnešku, vděčí Blansko jednak nepřirozené politické situaci, jež řadě těchto lidí znemožňovala vystavovat ve větších centrech, ale především místním nadšencům, kteří i v nesnadném období zralé totality měli chuť něco podnikat, neustrnout v poznávání světa, setkávat se s podnětnými lidmi a zprostředkovat takové setkání svému okolí. Byla to vedoucí galerie Ivana Mašátová s poradním výborem ve složení Irma Charvátová, Josef Gromeš, Antonín Juračka, Josef Liška a Pavel Holouš.

V galerii našli útočiště před nepřízní poměrů významní teoretici Igor Zhoř a Jiří Valoch, kteří sem přivedli mnoho tvůrců, v nichž dnes spatřujeme vůdčí osobnosti českého výtvarného umění 2. poloviny 20. století (Bohumír Matal, Eduard Ovčáček, Petr Kvíčala, Vladimír Kokolia…), a uspořádali zde řadu kolektivních výstav tvůrců spojených nějakým tvůrčím názorem, postupem či tématem (Jan Činčera, J.H. Kocman a Miloš Šejn pracující s papírem, „ohniví muži“ Svatopluk Klimeš, Jan Steklík a Václav Zykmund, práce s vláknem Josefa Hampla, Dalibora Chatrného, Čestmíra Kafky a Stanislava Zippeho).

Výstava v Malé věži sleduje historii galerie za pomoci bohaté fotografické dokumentace výstav a vernisáží (fotografoval Josef Liška) a zejména sbírky katalogových plakátů od Antonína Juračky. Tento soubor se dochoval v úplnosti a představuje jednak ukázku vytříbeného grafického designu, jednak přehled úctyhodné řady kulturních událostí konajících se v závěru jednoho nesnadného dějinného období.

Normalizace, ona závěrečná fáze, tvořila také pozadí zásadních změn, jimiž Blansko procházelo (na vrcholu byl jeho význam jakožto centra strojírenského průmyslu, příliv nových obyvatel souvisel s radikální přestavbou města, bouráním staré a vznikem problematické nové zástavby); výstava usiluje zachytit také vztah kulturního dění a těchto širších společenských změn.