Co je u nás nového




2017/03
06

Darja Čančíková: Předmětový katalog

Nad okénkem měsíc. Pod ním šelest větru.
Opadalý topol stříbrný a světlý.

Harmonika pláče osaměle z dálky –
hlas má dálkou chladný, hlas má dálkou sladký.

Směje se a pláče – zase chvíli ticho.
Kde jsi, ty má lípo, staletá má lípo?

Též jsem chodil k milé po ránu dle zvyku,
v neděli vždy ráno, v ruce harmoniku.

Co dnes pro svou milou, co dnes pro ni značím?
Podle cizí písně směji se i pláči.

/ Sergej Jesenin, Nad okénkem měsíc, úryvek, překlad B. Mathesius

Předmětový katalog Darji Čančíkové není ani knihou, ani obyčejnou kartotékou. Z hlediska uměnovědy bychom jej mohli zařadit mezi knihy-objekty, protože jde skutečně o objekt knihu pouze připomínající, umožňující listování a čtení, formálně jí ale nepodobný. Formálně jde přeci o předmětový katalog. Přesně takový, jaký můžeme dodnes potkat ve starých knihovnách. Namísto lístků s bibliografickými záznamy jsou ale v tomto abecedně seřazeny obrazy nálad a vzpomínek. Jejichž další dohledání v knihovně paměti autorky je pro diváka zhola nemožné.

Darja Čančíková, ilustrátorka a malířka pocházející z Moskvy (*1982) a od roku 2000 žijící v Praze tímto způsobem uspořádala vlastní myšlenky. Na jednotlivých lepenkových destičkách jsou kvaší zachyceny obrazy z domova a z dětství. Jednotlivé karty pak autorka pojmenovala a dle názvů zařadila do krabice. Vzpomínka na cestu metrem se tak dostala po bok například mušlím, mříži, mostu, zakázané masce a nám neznámé Marje, která spí. Mohla bych jmenovat dále, ale nač? Zpodobněné věci, situace a lidé mají souvislost pouze v paměti Darji Čančíkové. Náhodný divák nemůže ucítit chuť Sušenek na cestu, netuší, co vidí na obrázku Naproti, a pokud se mu vybaví Zahrada u Natálie, bude nepochybně jinak barevná.

Obrazy v kartotéce jsou osobní a pro nás cizí nečitelné. Vnímáme pouze atmosféru stesku. Je to zvláštní druh smutku a nostalgie, pro kterou Rusové používají vlastní výraz chandra. Ke svému lpění na kořenech a minulosti se Darja přiznává − a na Kartotéku navazuje také v pozdější diplomové práci, volném cyklu třinácti grafických listů nazvaném symbolicky STESZKY.

...je tu i něco, co leží pod spontaneitou a spojuje všechny grafické listy do jediného celku. To něco můžeme nazvat hledáním, hledáním ‚zarostlé cesty‘, která vede k sobě samému, a o čem se v jazyce kritiky hovoří jako o hledání identity. To je ta ‚vážná nemoc‘, kterou byli poznamenáni zvlášť ti, kdo se ocitli mimo domov. *

Předmětový katalog má ale ještě něco navíc. Darja Čančíková si zde pohrává se samotnou lidskou touhou vzpomínky zachytit a utřídit, vracet se do nich. Přiznává si svůj stesk, zároveň si však uvědomuje i marnost přílišné snahy vracet se v mysli, bloudit v paměti. A možná právě proto lapá pomíjivé vzpomínky do krabice s přehnanou systematičností. Archivovat vlastí minulost v krabici na způsob kartotéky a roztříděné vzpomínky seřadit podle abecedy je přeci buď bláhové, nebo úsměvné. A právě díky této nadsázce není její kartotéka pouze sentimentální.

Anna Pleštilová

* Viktor Pivovarov, z oponentského posudku diplomové práce STEZSKY