ArtArchiv
02.09.
2013

Gabriela Pokorná: 13 zlatých mušek

Znáš dálku? Já ji znám. Na stropě plném much, v ohyzdné světnici mám jazyk přilepený. … Z okna mám vyhlídku na pivovarský dvůr. Tajemné jeskyně a ve dne sudy. Sudy. … Znáš dálku? Já ji znám. A znám ji ve všem všudy.

Ivan Blatný

 

Co je štěstí? Název a ústřední koncept autorské knihy Gabriely Pokorné 13 zlatých mušek je narážkou na okřídlenou Heydukovu metaforu povahy štěstí, a třebaže se jedná o útlou knížku, najdeme v ní komplexní práci, navíc s přesahem.

Knihu „vymyslela a napsala, vysázela a upravila, ilustrovala a svázala“ autorka, která tak uplatnila svoje rozmanité tvůrčí schopnosti – kromě ilustrací a knižní vazby především zájem literární.

Třináct příběhů a šest básní našlo inspiraci v každodenních setkáních, často s věcmi a jejich prostřednictvím s neznámými lidmi, jejichž osudy autorka domýšlí. Přesah práce rovněž cílí k setkání, tentokrát neznámých lidí s její knihou. Autorka knihy (jedná se o bakalářskou práci na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně) hledá svého recipienta poměrně sofistikovaným postupem: propagačními materiály (samolepky, plakátky, záložky) přinášejícími ilustrace a citace z příběhů nebo jiné odkazy na ně. Pokud někoho věty jako „Vždy se postavil novým výzvám!“ nebo „Převezu vás na druhý břeh“ zaujmou a podívá se blíž, najde internetovou adresu, kde se poprvé dozví, že jde o knihu, a že pokud autorku kontaktuje, může ji od ní dostat. Kniha tak získává své čtenáře nikoli plošně – „do sítě“, ale cíleně - „na udici“ - ty, kteří mají chuť se zamyslet, což je počínání jak originální, tak sympatické.

Rovnocenným partnerem textu jsou ilustrace: třináct zlatých mušek – každá se vznáší nad jedním příběhem – drobné fotokoláže zlatých šperků, kombinují (stejně jako většina ostatních ilustrací) detaily z fotografií a kresby perem.

Ilustrace složené ze dvou prvků jsou paralelou dvojdomosti příběhů – základ, podnět, tvoří pozorování skutečnosti, ale fabule i většina syžetu jsou fiktivní. Zahlédnutá tvář, člověk, jenž něčím upoutá, vyvolávají alternativní příběh, literárně i výtvarně rytmizovanou a gradovanou povídku s pádným, obvykle překvapivým a nejednou osudovým vyústěním.

Většinu povídek spojuje cesta vlakem, symbol putování, dálky a nedohledna, živné půdy imaginace, setkání s lidmi, s nimiž jsme i nejsme pohromadě, vidíme je, ale nic o nich nevíme. Za poznáním není třeba cestovat kolem světa, na trase Brno – Moravská Třebová to jde stejně dobře, možná i lépe.

Ve všedních kulisách se můžete věnovat tomu, co je na dálce a putování podstatné – vnímání prostoru, setkání s fantazií, svobodou a tvořením, a možná ještě něčím. Gabriela Pokorná říká: „To, že jsem potkala někoho, kdo mě inspiroval k napsání příběhu, považuji za štěstí.