Co je u nás nového




2016/12
05

Ida Vaculková Čermáková: Viděla jsem srnečku

Poslední Polička tohoto roku je věnována náčrtníkům Idy Čermákové, sedmileté dívenky, která v dospělosti stala malířkou a keramičkou Idou Vaculkovou. Což však v době vzniku náčrtníků ještě nikdo nemohl tušit.

Dva školní sešity nebyly tehdy ničím výjimečné. Ida je pokreslila v druhé třídě dívčí obecné školy v Uherském Hradišti. V kalendáři se psal rok 1927. Na stránkách obou sešitů dívka zachycuje svoje bezprostřední okolí. Domov, cestu do školy, maminku která vaří oběd, kuchyňské nádobí, ale i například pohádku o Smolíčkovi. Na kresbách jsou věci tak obyčejné, jako je parní lokomotiva, kachlová kamna, sekání dříví nebo setkání s vozkou.

Své kresby Ida Čermáková bez výjimky dokončila a často také popsala. Její svět je ucelený a má řád – a to nikoli v sobě samém. Tento pořádek je jednak dílem dětství, pro které je celý svět domovem a domov celým světem. A částečně je možná již tehdy formován i z vlastní vůle budoucí umělkyně, která se pokouší své okolí skrze kresbu uchopit.

Autorka vystavených náčrtníků se později kreslení věnovala stále pilněji a v roce 1939 se zapsala na České vysoké učení technické v Praze ke studiu profesury kreslení a výtvarné výchovy v ateliéru Oldřicha Blažíčka a Cyrila Boudy. Vysoká škola byla však ještě téhož roku uzavřena a mladá malířka se po návratu do Uherského Hradiště vdala za keramika a výtvarného umělce Vladimíra Vaculku, jehož postřednictvím se také poprvé seznámila s keramikou a začala modelovat první vlastní plastiky.

Tak jako v dětství byla také v dospělosti tvorba Idy Čermákové-Vaculkové velmi sevřená i hravá. Krajina domova a slovácké lidové umění se v ní odrážely již napořád. Byly ukryty i v její figurální plastice z šedesátých a sedmdesátých let, která měla velký úspěch na tuzemských i zahraničních výstavách. Ida Vaculková Čermáková žila a tvořila v rodném Uherském Hradišti až do své smrti v roce 2003.

Náčrtníky v prosincové Poličce odhalují její úplně první výtvarné krůčky. Pastelkami zde rámuje nejenom krajinu domova, ale také bezpečí meziválečných let. Dnes se její kresby stávají výjmečnými – můžeme skrze ně nahlížet do minulosti, a to očima dítěte, které byly a zůstávají vždy upřímné a čisté.

Anna Pleštilová