Jan Faix / Solmizační studie a etudy

Ut queant laxis
resonare fibris,
Mira gestorum
famuli tuorum,
Solve polluti
labii reatum,
Sancte Iohannes.

(Aby tvé slavné činy, svatý Jene,
sluhové tvoji mohli srdcem volným
radostně hlásat, nám rty poskvrněné
očisti od vin.)

- Ut queant laxis / hymnus ke svatému Janu Křtiteli, Paulus Diaconus, překlad Václav Renč

Autorská kniha experimentujícího hudebníka a básníka Jana Faixe Solmizační studie a etudy, kterou vám představujeme v říjnové Poličce, byla předlohou pro autorovu experimentálně poetickou prvotinu Solmizační variace, vydanou v nakladatelství Polí5 v roce 2015.

Starý sešit koupil Faix na bleších trzích v Kolbenově ulici. Takový ručně vázaný zápisník ale není sešitem ze supermarketu. Přečkal čas. Ačkoli prázdný, je méně prázdný nežli sešit nový. A proto ukládá odpovědnost. Tuto odpovědnost pocítil i autor. A po pár letech jej použil pro neobvyklý experiment na pomezí hudby a poezie. Je to experiment se solmizačními slabikami, který vznikal v průběhu celého léta minulého roku.

Solmizační slabiky označují tóny diatonické stupnice. Tento systém zavedl již na přelomu 1. a 2. tisíciletí hudební teoretik Guidon z Arezza. A muzikant Jan Faix s ním na stranách zápisníku začal hrát teké hru výtvarnou a literární. Na první pohled velmi jednoduchou a logickou – na druhý již trochu složitější, zdánlivě nesmyslně vlastní logiku podvracející.

Východiskem Faixe byla nejprve prostá kombinatorika solmizačních slabik. Autor otevřeně přiznává, že mu matematika a logika byly protikladem lyriky. Monotónní zápis je navíc uklidňující a použitý systém jasně určuje a tvaruje výsledek. Čtenář se principu vzniku básní často dovtípí sám. A spíše než na tento způsob vzniku se tedy bude ptát na význam a koncept celé sbírky.
Faixova kniha začíná desítkami stran s nekonečnými sloupci. Autor je zpočátku velmi důsledný. Jak se ale zvolené množiny kombinací do, re, mi, fa, sol, la, si vyčerpávají, vytrácí se také jeho zájem o řád. A s každou další variací se struktura jednotlivých básní a grafických partitur pozvolna uvolňuje. Systém zde totiž nenínedotknutelný.
Řád Jana Faixe je naopak stále více improvizovaný. A to otvírá velmi zajímavé otázky. Můžeme autora obvinit z nedůslednosti. Pokud by smysl celé knihy spočíval ve zvoleném systému, vinili bychom jej právem. Tak tomu ale není. Systém je zde právě naopak podroben zkoumání. Tak trochu poťouchlému experimentu, ve kterém Faix čtenáře nejprve ukonejší pravidly, aby mu následně snadno získané jistoty začal dost podivně pokrucovat - a nakonec jej ponechal v chaosu jejich torz.

A tak jsou slabiky - zpočátku použité jen v řádcích a tvořící rastr - v druhé polovině zápisníku seskupeny třeba do grafických symbolů. A kombinace slabik zůstávají použity i tam, kde veškerá další logika v mých očích dávno mizí. Postupně autor variace a kombinace zjednodušuje a používá již spíš jen jako materiál. Jeho struktura je tvárná a ve svém tvaru ožívá.

Systém a řád umožnily vznik solmizačních studií. Pro Jana Faixe představovaly snadné a zajímavé vystoupení z tvorby zcela volné do tvorby zdánlivě řízené, neosobní (zdánlivě, protože i volba vzorce je osobní volbou). Nejsou ale limitem díla. Autorem totiž není stroj, ale člověk - který knihu velmi dynamicky hledá a buduje, v průběhu drze pozměňuje její rozvržení a v neposlední řadě ji používá jako osnovu neméně improvizovaných hudebních performancí a koncertů. A který o smyslu pouhého řádu bez ostychu pochybuje.

Kniha je zhmotněním hodin práce, kterou si po setkání s autorem představuji následovně. Jan Faix sedí v hospodě 1 a opisuje donekonečna všechny možné kombinace slabik. Je si přitom vědom nejasného smyslu své činnosti. Tento smysl v průběhu práce hledá. Nachází ve strukturách náhodné významy - melodie - slova. Je jich velice málo. Má proto v podstatě radost také z nalezených chyb, které mu i přes jejich řádnou opravu v duchu použitého systému umožní tento řád také narušit. A to v rovině vizuální - vyznačováním a škrtáním. Faix v řádu trochu hledá výjimky. Podtrhuje náhodně vzniklá slova či významotvorné kombinace slabik. FA-MI- LA. LA-LA- LA. Anebo třeba LA-DO. Později vzniklé partitury skutečně používá. Různými způsoby v podobném duchu. Jak to funguje, nevím. Koncert jsem ještě neslyšela. A nakonec celý ten již trošku nalomený pořádek v zápisníku postříká zlatým sprejem. Jakoby na protest.

Knihu Solmizační studie a etudy lze číst mnoha způsoby. K tomu dává Jan Faix velký prostor. Osobně se však bavím především nečekanou a paradoxní kombinací punku, minimalismu a dadaismu tak, jak se objevuje v rukopisu. Minimalistické struktury slabik Faix tvořil s citem pro zen. A pak je poškodil bez důvodu, logiky, smyslu. Pokroutil je jen tak, poťouchle a na protest právě té spořádanosti a prázdnotě. Šíře, v jaké Jan Faix umění uchopuje, možná přesahuje horizont mnohých z nás. Možná že občas přesahuje i jeho vlastní. Je to však hra vědomá - zajímavá - a dadaisticky vtipná.

V rámci zahájení říjnové Poličky Vás srdečně zveme na koncert. Vystoupí zde vokálně-instrumentálně- gestikulační soubor hrající a improvizující podle konceptů Jana Faixe a s vlastní solmizační performancí vystoupí členové uměleckého sdružení blázni.cz. Událost se koná v prostorách kavárny DOXu v pondělí 3. 10. od půl páté.
Doporučené vstupné podle autora je …libovolný nejlépe již jinak nepoužitelný papír menšího formátu s napsaným slovem složeným ze solmizačních slabik (do, re, mi, fa, sol, la, si). Libovolná distribuce kvantit a jiných drobných mutací ve slovech je povolena ku prospěchu fantazie. Bude se tedy na co těšit…

Anna Pleštilová

___

1 ) Občas také v lese.