Co je u nás nového




2014/01
03

Josef Štogr: Možnosti

Autorská kniha, jak jsme se mohli přesvědčit během roku výstav v galerii Polička, může nabývat, srovnatelně s žánry mnohem většími, množství rozmanitých podob – od práce čistě konceptuální přes grafickou v celém širokém smyslu toho slova, po malířskou; od útvarů bez textu, přes apropriaci textu jiných autorů po zpracování textů vlastních… existuje ale vždy několik aspektů jejího vzniku, jež – všechny nebo většinu z nich – tvůrce autorské knihy při tvorbě uplatní: koncipuje ji jako ucelený myšlenkový a vizuální útvar, volí či tvoří slova a obrazy, píše čí sází a tiskne, váže… Tento proces sdílí s tvůrcem v jiné oblasti – v samizdatu, jenž může být nazván autorskou knihou sui generis.
Časopis Možnost vydávaný v poslední dekádě normalizace (1980 – 1989) Josefem Štogrem za podpory a spoluúčasti jeho ženy Jarmily je příkladem tohoto pojetí zvláště názorným. Možnost se zaměřovala na literaturu v nejširším slova smyslu (poezie, eseje, recenze, meditace…), v podobě „textů o“ si všímala i výtvarného umění (v pozoruhodně krátké době po vzniku přinášela např. reflexe práce Christovy, Kaprowovy apod.), vizuální tvorba však do ní vstupovala i přímo.
Byla pro Možnost integrální podobně jako pro život jejích tvůrců. Štogrovi žili v ateliéru Jarmilina otce, malíře Františka Doležala, stále uprostřed obrazů v různých stadiích zrodu, oba se zabývali výtvarnými experimenty. Josef např. linorytem – jako nejdostupnější metodu tisku jej volil pro výrobu plakátů k výstavám, v rámci experimentování z lina dokonce vytvořil písmo, jimž pro samizdatové vydání sázel text Bohuslava Reynka, vlastní metodou na hranici tisku (údery kladivem nebo jen tlakem tvrdého předmětu přes uhlový a cílový papír) z něj vytvářel ilustrace, jež tak byly zvláštně kompatibilní se strojopisným průklepem. V Možnosti se také často uplatňovaly Josefovy fotografiky (co negativ použitý krajíc chleba evokuje měsíční krajinu, zblízka zabíraná struktura skla odhaluje galaxie na lahvi od sodovky) a fotografie (geometrizující pohledy na zdviž domu, v němž žili, spojenou s útěky před StB). Stejně významný byl ale vstup zdánlivě nevýtvarné reality –  síťky, jimiž se Josef hájil proti hmyzu, když pracoval v terénu jako čerpač vodních strojů…
Takové vstupy každodenní reality do Možnosti jsou jen nejznatelnějším projevem jejího celkového raison d’être. Možnost tvořily kulturní objevy svého vydavatele zasazené do proudu jeho úvah, básnický i výtvarný komentář byl příležitostí pro experiment, Možnost byla prostorem zkoumání toho, co lze dělat s materiálem světa, byť je člověk nucen po něm běhat téměř „jak mučedník se zeměměřičským křížem v poli“ – promítal se v ní v celé své šíři život lidí nezávisle myslících, uvedených do závislého postavení, nepřestávajících však o nezávislost usilovat.

Lucie Rohanová