Co je u nás nového




2013/12
02

Nikola Kalinová: Ostrovní ulice

Vrstvy ostrova

 

Nikola Kalinová patří k těm z nás, kdo se kdysi nadchli dětskou knížkou, v níž se dveře na obrázku daly skutečně otevřít, víčko odklopit, závěs odhrnout, podívat se za – a tak i fyzicky mít účast na příběhu, prostředí, sdělení, jež kniha přináší.

A protože se ve své tvorbě ilustrátorky, grafické designérky a tvůrkyně autorských knih věnuje knihám pro děti velkou měrou, k tomuto postupu se vrací i v nich. Její Noemova archa, rámovaná biblickým příběhem, přináší nejen textové a obrázkové seznámení s různými druhy zvířat, ale vtahuje do problematiky hrou – kartičky pexesa nejen cvičí paměť, ale také upozorňují na rozdíly ve vzhledu samce a samičky (ne nadarmo autorka absolvovala vědeckou kresbu a ilustraci, má dost rutiny i odstupu k tomu, aby postavičky byly pro děti informativně sdělné, přitom zachycené ne otrocky, nýbrž hravě a s lehkostí), samolepky zvířat mohou děti do jejich krajin nalepit podle svého rozhodnutí, na kterékoli místo. Knížka se tedy neodehrává jen na svých stránkách, ale i v další, variabilní vrstvě. Nespokojit se s jednou vrstvou stránky je vůbec pro autorku příznačné – na myšlence skrytosti pod povrchem je založena i kniha Skrytá psaní, s níž zvítězila v soutěži Mladý obal na zadání „Kniha jako obal na slova.“ Slova si v tomto případě vyměňují v dopisech dva dětští kamarádi a „balí“ je do potahu z bílé pásky, kterou je třeba seškrábat, abychom se dostali ke sdělení, skrývají je pod vrstvu tajemství.

Skrývání a hledání a nahlédání za věci a jejich povrch, vrstvení viděného a vrstvení zážitků jsou také podstatou autorské knihy Ostrovní ulice, hravé, ale neurčené primárně dětem. Ostrovní ulice nahlížejí za zdi ulic i pod povrch jiných krajin na britských ostrovech, které Nikola Kalinová navštívila při studijním pobytu v roce 2012 – během semestru stráveného na univerzitě v Leedsu jakýmsi kresebným deníkem zachycovala svoje okolí, typické vizuální vjemy jako cihlové fasády a zeleň kopců i osobní zaujetí – kočkou na střeše, oknem svého pokoje, tabulí se jménem ulice. Činí tak zběhlou kreslířskou rukou, která věrně vystihuje atmosféru, někde jemnou kresbou, jinde se nebojí sáhnout k syrovému výrazu barevných fixů, propracovává detaily i rázně vyplňuje plochy, realismus i dětsky oproštěné vidění se spojují v autorčině výrazném, energickém projevu originálního pozorovatele. Ostrovní ulice však nejsou jen svázaným souborem kreseb, nýbrž syntézou Nikoliných ostrovních zážitků. Svoje kresby naskenovala, a v počítači složila do nových uspořádání, propojila do nových souvislostí – tvořila koláže z vlastních prvků, kresebných záznamů a tak i dojmů a vzpomínek. Při tomto vrstvení však nezůstala. Nejenže součástí knihy jsou opět transparentní samolepky (nejen autorčiných leedských maskotů, veverek a koček), kterými lze stávající kompozice rozšířit, především do nich lze vstupovat – stránky se rozkládají, za kopcem se skrývá další kopec, za komínem hřeben další střechy, za trávníkem ulice. Odtrhnete-li perforovanou cihličku, uvidíte trávu za cihlovou zdí. Můžete otevřít okna, nahlédnout do autorčina leedského pokoje – i do její fantazie.

Lucie Rohanová