Co je u nás nového




2013/04
09

Pohled do archivu 5 (písnička)

V sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století se tištěné písničky objevují jenom zřídka, většinou jako relikty vyhasínajících kramářských písní, doba písničkových vydavatelství začíná až se vznikem a rozvojem šantánů, kabaretů, příležitostných scén a malých divadel, tingl-tanglů (podle slovníku cizích slov „zábavních podniků nižní úrovně“). Ediční řady, např. vydavatelství Josefa Švába-Malostranského nebo Josefa Zeffiho, dosahují stovky čísel. Drobné dvojlisty se nakonec usadí (kdoví proč?), na rozměrech 165 x 135 mm. Skoro vždy obsahují seznam vydaných, připravovaných, nejoblíbenějších skladeb, vydavatelské soubory tak lze poměrně spolehlivě zdokumentovat. Běžná jsou několikerá vydání úspěšných písní.

Typickým příkladem lidového písničkáře a humoristy byl v 80. letech herec a dramatik Josef Šváb-Malostranský. Vymýšlel vtipné veršovánky, scénky a kuplety, působil v Malostranské besedě, přispíval do časopisů Švanda dudák, Kopřivy, Humor, Dobrá kopa aj. Psal a hrál pod různými jmény (Ben Akiba, Es Ese – známe se, Habaděj Plajštift ze Štálfedrů, Veselý Malostraňák, Kuliferda z Humorů, J. Klobásek-Malostranský, Jeremiáš Koktánek, Josef Š. Mrkvička, Kryšpín Krampa, Florian Zástěrka, Pinkeles Tajtlbaum ad.). V letech 1885-1916 byl členem Švandova divadla, po roce 1917 jedním z prvních filmových herců. Vydával kabaretní písně a scénky, časopis Český kabaret (později Švábův český kabaret), kde mimo jiné tiskl i písničky a scénky Červené sedmy.

Kabaretní písně se tak z Prahy rychle šíří na venkov, kde vznikají nová tvůrčí i vydavatelská střediska. V roce 1913 vystupuje v Rychnově nad Kněžnou pěvecké sdružení složené převážně ze žáků tamního gymnázia – příští Kocourkovští učitelé. Po první světové válce s úspěchem působí v kabaretu Červená sedma. Osobitý, chytrý a laskavý humor se líbí, známost Kocourů roste, koncertují doma i v zahraničí, nahrávají na gramofonové desky Ultraphon, účinkují v českých filmech, vydávají písničky.

Podle odhadu Václav Pletky a Vladimíra Karbusického (Kabaretní písničky, Státní hudební vydavatelství, Praha 1961) vyšlo od sedmdesátých let devatenáctého století do druhé světové války ve třech stovkách edic  25–30 tisíc titulů.

Když v roce 1902 vydal básník Stanislav Kostka Neumann první a zároveň poslední Leták pro zpěváky, chtěl založit základ edice, která měla „Sebrati pokud možno všechny pokusy o český chanson a český kuplet, pokud tyto nejsou psány jen pro úzký kruh některé literární nebo umělecké koterie a mají širší zajímavost – dodávati tak postupně uměleckou látku nejen soukromým zábavám a večírkům, nýbrž především a hlavně veřejným podnikům chantanovým.“ 

„Ze všech žánrů právě písnička,“ píše Pavel Rut, „je nejlépe disponovaná k tomu, aby dobové, generační, sociální a mnohé jiné touhy, iluze, nálady, zvyklosti, módy či stereotypy vstřebávala a vyjadřovala.“

Osm let po Neumannově pokusu vychází nákladem Nové Edice první Leták na oslavu padesátých narozenin poslance pana JUDra Karla Kramáře. Vyjde sedm čísel, už v roce 1911 je vydávání „nezávislých satirických letáků“ zastaveno. Druhé Letáky (bude jich skoro stovka) začnou vycházet o šest let později. Autoři textů jsou známí (Viktor Dyk, Jiří Hausmann, Zdeněk Kratochvíl, převážně  Eduard Bass), ilustrátoři také (Vratislav Hugo Brunner maskovaný coby Jaroslav Studnička, Josef Lada, hlavně Zdeněk Kratochvíl). 

S výtvarníky ostatních edic (Mojmír Urbánek, R. A. Dvorský, Ferry Kovařík, Josef Mangl, František Kudelík, Engelbert Hruby, Zdeněk Vlk, Michael Vodička, brněnský Jaroslav Stožický ad.) to je horší. Obálky jsou sice podstatnou složkou písniček, ale výtvarníci je mnohdy nepodepisovaly. Určit (podle jména) nebo alespoň roztřídit (podle signatur) autory obálek jsme dokázali rozpoznat sotva ze třetiny. Celkem je v Archivu asi 2 000 písniček.  

Některé tituly vycházely ve dvou velikostech, malé pro četbu a zpěv, velké pro klavír. Kolekci velkých písniček a not s obálkami Adolfa Hoffmeistera, Otakara Mrkvičky, Jiřího Rathouského, Ladislava Sutnara, Jindřicha Štyrského, Karla Teigeho, Toyen ad. na výstavu zapůjčil Tomáš Sanetrník.

Jiří Hůla

Výstavu Pohled do archivu 5 (písnička) věnujeme Přemyslu Rutovi.

Přemysl Rut (1954) se písničkami zabývá – jako hudebník, zpěvák i teoretik - čtyři desetiletí. Pro Český rozhlas mj. natočil několik tematických cyklů: O písničkách (1994-1995, s Pavlem Klusákem), Přestávka (1988, s Janem Burianem), Stoletý zpěvník (1998-1999, s Pavlem Klusákem), Písničky malých divadel (2009, s herečkou Markétou Potužákovu). V roce 2008 s Markétou Potužákovou a přáteli založili volné společenství uvádějící repertoár „písničkářů, kteří už nemohou zpívat sami“. V brněnském nakladatelství Petrov vydal knihu Písničky / eseje se zpěvy (2001), v nakladatelství Vyšehrad Orchestrion v hlavě s podtitulem Česká písnička mezi poezií a divadlem (2010).