Tereza Říčanová: Vidění

Řečiště tady pramení i ústí
V kamení hryže proud
propust jej tříští
Ve výši se pnou tenounké lávky
příštího s předchozím
Řeč s ústy

/ Věra Linhartová

V měsíci září se v Poličce můžete setkat s  několika drobnými knihami Terezy Říčanové,
které autorka nakreslila, napsala, vlastním nákladem vytiskla a svázala.
Tereza Říčanová vyrůstala v Praze na Vinohradech. Po střední umělecko-průmyslové
škole nastoupila do ateliéru Ilustrace a grafiky na UMPRUM, kde studovala u profesora Jiřího
Šalamouna. Zde se také setkala s řadou budoucích kolegů a přátel a začala spolupracovat
s nakladatelstvím Baobab, mezi jehož kmenové autory patří dodnes (pouze například: Kozí
knížka, Velikonoční knížka, Vánoční knížka, Noemova Archa a naposledy Svět v obrazech). Po škole
ale z města odešla a posledních devatenáct let žije na statku na Vysočině u Pelhřimova, kde má
s mužem pět dětí, osla, koně, dvě čubičky, slepice…1
Krajina poblíž Mezné, ve které našla domov, je syrová a ne vždy vlídná. Cesty v zimě
zapadají sněhem a stavení je útulné, jen pokud praská oheň v kamnech. Život je tady více
ovlivňován ročním obdobím a síla jedince na tom nemůže nic změnit. A právě zde jsou kořeny
Tereziny práce. Tady maluje a udržuje oheň. Vaří na kamnech, krmí slepice a zapisuje sny.
Poslouchá vyprávění sousedů a sbírá pohádkové knihy.
Čerpá z velkých vyprávění, ale také z lidové slovesnosti, z krajiny, jejích tradic a písní.
Navazuje na ně a vkládá do nich další život. A stejně jako všichni dobří vypravěči příliš
nespekuluje. Zachycení děsů a zázraků v jejích obrazech je někdy naivní, jindy však skoro drsně
pragmatické. Prostě mezi nimi žije. Svá Vidění viděla. Sny snila. Krajiny posbírala na cestách. A
prostřednictvím knih se o ně pouze dělí.

Malířsky pojaté knihy z nakladatelství Baobab jsou jednou polohou její tvorby. Nejlépe
známou, nikoli ale jedinou. Knížky, kterými máte možnost listovat v Poličce, nabízí autorčinu jinou, méně známou tvář. Jsou skromné, prosté v koncepci i v řešení. V knize Čtyři zastavení
listujete krajinou a ročními obdobími. Vidění sestává z dvanácti dřevorytů, které doprovází volné
texty. Do Kalendáře z roku 2001 s podtitulem Krajiny minulého roku promítá Tereza vlastní
vzpomínky, obrazy a sny z roku 2000. A knihu 28 dní Emílie N. tvoří cyklus kreseb totožné ženy, a
přeci každý den jiné, protože žena je stále jiná, prochází změnami.2
Práce Terezy Říčanové by si zasloužila více pozornosti a prostoru, nežli umožňuje Polička.
Kromě knih je třeba doporučit čtenářově pozornosti alespoň obrazy na skle nebo divoká
divadelní představení pro malé i velké… Život v nich vložený je vroucí a strhující. Říčanová
odešla z Vinohrad do Mezné, aby zde byla blíže živlům a tajemstvím. Knihy, které zde maluje a
píše, se ale spolu s příběhy a obrazy vrací také zpátky do měst. A otevírají z nich tajná vrátka.

Anna Pleštilová