08.01.
2018

Ars poetica

Každý den aspoň jednu

řádku na důkaz

že ještě jsem. Třebas jen na list,

který zvednu, když padl

na mokrou zem.¹

 

Přičti té knize význam a teprve pak ji čti.

Ji to dopíše a tebe polidští.²

 

V první Poličce tohoto roku se přeneseme do léta. Odskočíme si do Ježkova u Zábřezí, kde se již čtrnáct let koná Ars poetica a kde také vzniklo více než sto drobných autorských knih, jejichž výběr je tento měsíc k dispozici v Poličce. Abychom ale mohli porozumět konceptu knížek, je třeba nejprve přiblížit koncept samotných literárních setkání.

Ars poetiku připravuje František Burda, teolog a pedagog na univerzitě v Hradci Králové. Každoročně se na ní podílí také řada dobrovolných lektorů, hostů a dalších podporovatelů. Aleš Palán pak samotnou událost charakterizoval slovy: Není to literární festival či veletrh, umělecká dílna ani kurz tvůrčího psaní. Prostředí sokolského tábora, stany s podsadou a sprcha v lese zabraňuje v přístupu snobům a milcům sterilní kultury. Ars poetica je naopak záležitostí překypující životem. Je to neformální setkání lidí, kteří nechápou literaturu jako pouhý soubor textů, ale jako živoucí dialog s autorem či se sebou samým. AP je zcela specifickou akcí, která se nespoléhá na jakékoliv dotace a zařazení do oficiálních kalendářů „kulturních aktivit“.³

 

Jsme přesvědčeni, že literatura, poezie, obecně umění není ani elitářským, esoterickým jazykem, ale ani jazykem plebejským. Je jazykem, který je schopen za jistých okolností komunikovat s každým, kdo se mu vystaví,⁴ stojí na webových stránkách Ars poetiky. A nejsou to jen planá slova. Program setkání se totiž sice řídí pevným řádem, ten ale může naplnit každý, kdo projeví zájem a ochotu jej respektovat. A to nejenom v roli účastníka, ale také – a o to právě jde – v roli lektora. Těžištěm programu totiž není odbornost či kvalifikace lektorů, nýbrž v prvé řadě jejich hluboký zájem a pečlivá příprava. V sokolském tábořišti Ježkov u Zábřezí se tak každoročně sjíždí desítky lidí různého věku a různých profesí, aby se společně učili vnímat a uchopovat svět prostřednictvím jazyka umění.

 

„Serva ordinem et ordo servabit te“⁵

 

Každý den Ars poetiky je věnován jednomu českému básníkovi. Dvojice či trojice lektorů se v průběhu celého předcházejícího roku dobrovolně věnují jeho dílu, aby připravily program sestávající z komponovaných čtení, ale často také z výtvarné práce s textem či s jeho pohybovým vyjádřením. A neoddělitelnou částí jejich práce se konečně stala také příprava drobné knížky s výběrem z autorovy tvorby i sekundární literatury.

Knížky, které můžete vidět v Poličce, tedy nevznikaly v nakladatelství pod rukama zkušených grafiků a redaktorů, ale zpravidla právě naopak. Tyto výbory z básnické tvorby různých osobností byly vytvořeny pro úzký okruh čtenářů a jejich přípravu si vzali na starost lidé z nejrůznějších oborů, nezřídka literatuře a výtvarnému umění velmi vzdálených.

 

Snad půlka dosavadních vedoucích byli spíš nečtenáři. Někdy zde seděli bohemisti s teoretickým vzděláním a ,školil‘ je tesař.⁶

 

Návštěvník Poličky bude číst knížky jinak nežli ti, pro které byly určeny. Je připraven o jejich příběh s vůní lesa. Přesto jim ale uvěří. Práce typografických ‚samouků‘ je totiž nejenom osvěžující, ale především se v ní odráží porozumění pojednávanému textu. Drobné knihy jsou upraveny citlivě. Zvolené grafické řešení je ve vztahu k jejich obsahu. A tak přestože ve vystavených knížkách najdeme nespočet typografických i knihařských chyb, je to nepodstatný prohřešek oproti těm, které páchají tak často profesionálové. Totiž necitlivé sazbě a grafickému řešení bez vztahu ke sdělení, které nečetli.

Chtěla jsem v Poličce psát také o tom, že by si Ars poetica zasloužila více pozornosti. Nač ale je takové volání? Tento projekt reklamu nepotřebuje. Nepotřebuje ani státní dotace a granty. Jeho krása je právě ve svobodě, která má pevný vnitřní řád a hranice.

Je to koncept odvážný i křehký, protože se obrací přímo a jen k nám, k našemu zájmu. O jeho kvalitě ale svědčí mimo jiné knihy v Poličce, ve své autenticitě a citlivosti jedinečné. Nemluvě pak o řadě osobností, které Ježkov v průběhu let navštívily a navštěvují. Přeji tedy závěrem nám samotným, abychom se do lesa nebáli. A abychom Ježkov nepřehlédli.

 

Anna Pleštilová

 

Za informace, zázemí a inspiraci autorka děkuje rodině Burdových.

 

www.arspoetica.cz

 

1 Jan Vladislav, Podzimní suita (10)

2 Jan Zábrana, Celý život (1)

3 Aleš Palán, Seděli tu bohemisti a školil je tesař, Host 7/2009

4 František Burda, O čtenářské metodě

5 Zachovej řád a řád zachová tebe

6 František Burda - Aleš Palán, Seděli tu bohemisti a školil je tesař, Host 7/2009