Co je u nás nového




2019/10
03

Svazy, skupiny a spolky: před a po Sametu

Svazy, skupiny a spolky: před a po sametu 1985-1995


Kulturní život a výtvarné umění vždy přímo souvisí s historickým děním. Sledované období
1989–1995 v Československu a následně v České republice nelze, zvláště vzhledem k sametové
revoluci, která naprosto změnila geopolitický kurz, od těchto událostí oddělit. Změny po roce 1989
zasáhly oblast kultury razantně a zcela rozvrátily zaběhnutý systém nastolený od druhé poloviny
čtyřicátých let. V umění však došlo, díky nástupu Michaila Gorbačova a počínající perestrojce, již
v polovině osmdesátých let k uvolnění nakumulované energie. Umělecká scéna začala být oproti
předchozímu desetiletí nezvykle společenská, živá a činorodá. Desetiletá „antidekáda“ 1985 – 1995
ale stále i přes bohaté informace, které máme, představuje především období, které stále nemůžeme
jednoduše interpretovat.
Během osmdesátých let můžeme na pozadí neoficiálních událostí, jakými bylo pořádání výstav nebo
vydávání sborníků, pozorovat pozvolné přerůstání aktivit, které byly během sedmdesátých let často
skryty do privátní sféry (bytové výstavy, samizdat), do viditelnějšího zorného pole. Tím se pomalu
rozpouští klasifikace disidentských, undergroundových, neoficiálních nebo alternativních pozic, které
následně prorůstají do „normálního“ provozu, (ne??)schváleného Svazem českých výtvarných umělců
(SČVU). Základním impulzem ke změnám, počínajícím v první polovině osmdesátých let a vrcholícím
v roce 1987 otevřenou nespokojeností se stavem věcí, byla prostá nemožnost prakticky existovat v
mantinelech, nastavených SČVU, . Potřeba svobodného vyjádření, potlačovaná předchozích deset let,
vyvěrala na povrch nejprve skrze jednotlivé výstavní akce, později v organizovaných prohlášeních a
prostřednictvím zakládání nových výtvarných skupin (Tvrdohlaví, 12/15 Pozdě ale přece, Nová
skupina). Zároveň se v ojedinělých případech objevovaly výstavní prostory nezávislé na oficiálních
institucích, kde jejich organizátoři fungovali v rámci možností na bázi svobodného provozu (Kulturní
centrum Blatiny, Galerie Na bidýlku, Galerie H, Galerie 55, Galerie v podloubí aj.).
Listopadové události roku 1989 překvapily svou překotností nejen celou společnost a vedení
komunistické strany, ale i umělce. Porevoluční nálada vytvořila nepřehlednou situaci, která se
odrazila v chaotickém dění ve výtvarném umění. Z kraje devadesátých let vznikaly umělecké skupiny,
jejichž činnost a smysl se postupem času ukázaly jako téměř bezúčelné. Sdružování se do skupin mělo
smysl v době, kdy v množství byla síla, zatímco v průběhu devadesátých let s příchodem raného
kapitalismu se stále více prosazoval individualistický přístup. Skupiny jako Box-art, Tunel nebo Lipany
neměly větší odezvu. Posledním uměleckým uskupením s větším dosahem tak byla skupina Pondělí,
která ale tento stav odráží, protože více než o společný projekt kooperujících účastníků šlo o sdružení
výrazných osobností nejmladší generace. Nová situace postihla i galerijní činnost. Zatímco řada
tradičních galerií pod komerčním tlakem zanikala, jako například Československý spisovatel nebo
Galerie Vincence Kramáře, mnoho dalších vznikalo. V roce 1991 zahájila činnost soukromá Galerie
MXM. Následovala celá plejáda galerií větší či menší důležitosti, často s komerčním potenciálem
(Galerie Behémót, Galerie Sýpka, Galerie Ruce, Window Gallery, Galerie Gema aj.). Euforie dané doby
ale měla i svou stinnou stránku. Řada vzniklých galerií musela záhy ukončit činnost a to včetně
důležitých výstavních síní jako byl Mánes, jehož privatizace je jedním ze signifikantních znaků toho,
co se v devadesátých letech nepovedlo.

kurátoři: Zuzana Krišková, Jan Kuntoš, Pavel Vančát, Jiří Hůla

www.fotografestival.cz