05.01.
2015

Tereza Vostradovská: Obludárium

Tereza Vostradovská: Obludárium

Dětství a kam až dosahuje

Jan Skácel

Obludárium je bestiář fantasijních tvorů odkazující svou formou na přírodopisný atlas – obsahuje fotografické i kresebné zobrazení, popis životního způsobu, habitus i habitat bytostí, které vysnila, z rozmanitých přírodních i nepřírodních elementů vytvořila a do knihy shrnula nynější absolventka VŠUP Tereza Vostradovská (1988) jako jednu z prací, s nimiž se do školy hlásila. Knížka nabízí pozoruhodnou možnost prostudovat výtvarnou tvorbu na přechodu od původní hry dětstvíke zvolenému zaměření v dospělosti, jímž je výtvarná pedagogika orientovaná na rozvíjení dětské tvořivosti zejména v oblasti filmové animace.

Listujeme-li edicí nějakého předmoderního cestopisu, často nás upoutají propracovaná vyobrazení podivuhodných tvorů z dalekých krajin, jež kreslíř podal neobyčejně živě, ač je nikdy neviděl – byli mu známi, jen z cestovatelova vyprávění. To, co činí ze všech těch dvouhlavých hadů, okřídlených ryb i býků nebo pásovců s hyení hlavou pravý kolorit popisovaných dobrodružství, co je oživuje v kontextu vyprávěného bez ohledu na vědomí rozporu s objektivní skutečností, je kreslířova schopnost vžít se do neviděného, jeho imaginace. Není to realističnost, ale fantasie, která navozuje pocit živosti.

Což teprve, není-li fantasii stanoven účel! Ničím nepoutané, fantasií povzbuzované oko těká a (neomezeno vědomím obvyklého obsahu) spatřuje ve tvarech formy jiných věcí, naplňuje viděné novým obsahem, novým životem. Tak se v chmýří rostlinné nažky, ve smotku drátu nebo v oblázku odkrývá část těla netušeného tvora; předměty a tvary ožívají doslova. Ožívají, to jest nabývají života – jeho konkrétních podob. V mysli svého tvůrce získávají fiktivní tvorové osobité vlastnosti – nejen tělesné rysy, ale i vědomí životního způsobu – postupně roste příběh života fantasijního druhu. Toto dění není lineární, přechází tam a zpět od jednoho k druhému, věc podporuje myšlenku, myšlenka si hledá věc, jedno postupně vydává druhé, bytosti se rodí na hranici hmoty a imaginace.

Kdo ví, zda nějak podobně nevznikaly druhy, které známe z oficiálních atlasů zvířat… fantasie jednotlivce a fantasie světa mohou mít společnou podstatu; snad i proto je příroda nejpozději od romantismu uznaným domovem a zdrojem obrazotvornosti.

Nepopřeme, že příroda je naším pra-domovem. Odtržení od přírody zintenzivňuje touhu po ní; touha zúčastnit se jí, a to aktivně, tak může dát podnítit vznik paralelní přírody fantasie, jež může být prožívána, snad dík své jednotě s naší bytostí, dokonce intenzivnější než příroda skutečná.

Podněty zvenčí jsou však nezastupitelné. Věci světa nás vyzývají, abychom v nich objevili prvky jiných světů, ukrytých pod nimi. Činit tak přirozeně a bez rozpaků je přístup vlastní dětem. Málokdo si tuto schopnost uchová.

LuRo